Filozofie uměleckého projevu

stručná anotace

Filozofie, estetika, prostředí mediálního pojetí reality, technické reprodukovatelnosti uměleckého díla, posunu principu od zrakového vidění k imaginárnímu. Filozofie tvorby popisovaná jako součást mediálního myšlení od vnímání obrazů, dvojí skutečnosti obrazů k vnímání formy. Cílem předmětu je upozornit na „procesuální“ specifičnost tvorby, vztahu myšlení a umění, myšlení s pomocí diferencí tvarem, barvou či principem čáry, dispozitivu prostoru a diváckého prostoru, vztahu techniky a technologie, zobrazení prostoru a zobrazení času: včetně technické formy zprostředkování: aparátu. Součástí předmětu je rovněž představení hlavní podoby estetiky jako teoretické techniky konstrukce umělecké tvorby : tedy teorii a kritiku a její historický vývoj. Vnitřní diferenciace estetiky s její systémovou rozvrstveností a metodologickou komplexností. Specifika, vycházející z Baumgartnerova rozlišení mezi noéta a daností intelektu a aisthéta, daností senzibility. Od 18. století znamená slovo estetika teorii umění a krásy s důrazem na aisthesis: vnímání. Kritická fáze je poté zastoupena především Kantem – kritika soudnosti – který trvá na vnitřní finalitě uměleckého díla ve své specifičnosti a Hegelem, s jeho zavedením vztahu díla směrem k dějinnému pohybu. Soudobá estetika potom představuje pokus rozšíření pojmu na estetiku života, formy, poznání, cítění a činu. Nakonec se studenti seznámí též s pokusy o překročení tradičního vzorce estetického vnímání (W.Welsh, P. Virilio. A. Danto, J. Ranciere), v němž každý po svém způsobu ukazuje na hlubší diferenci mezi intelektem a vnímáním. Studenti by tak měli dokázat pochopit – a při své tvorbě využít - vzájemně propojenou roli filozofie – a estetiky, která rekonfiguruje prostor filozofie umění a umělecké tvorby.